Srpen 2012

Dutost

31. srpna 2012 v 3:16 | M |  Moje zeměplocha
Když už to tady vedu jako nějaký hodně pochybný deníček, mohla bych možná jeho obsah zatížit i nějakými zážitky, ať to není pořád jen o mém vnitřním denodenním pekle. :D (Jo ok, přeháním.)
Tak teda zážitky z dovolené..
Musím říct, že při cestě tam nás potkalo velké štěstí, v podobě modrooké blondýnky, jejíž otec nás dopravil do naší cílové stanice. (Prý 15 minut pěšky, ahahaha (:/) ). Ale musím taky říct, že mé neinformované já zažívalo neskonalá muka při PASOVÉ kontrole jen s občankou, se kterou samozřejmě nikdo nemá žádný problém, to jen řidiči mají na práci stresovat všechny cestující. :X
Naši..ubytovávající(?) byli taky docela poslové z nebes, mé tělo má zásobu fíků do příštího léta. Jinak bylo horko, což jsem samozřejmě Sjuz sdělovala každý den na pláži. A i ve dny, kdy jsme na pláži nebyly. Ale voda byla fajn. :D Teď si vzpomínám na takový zajímavý průplav kolem hřiště vodního póla, byla to hezká plavecká trasa. :DD
Taky se docela divím, že jsem se nepředávkovala zmrzlinou, ale snažím se k tomu dopracovat i u nás, tak snad brzy!..
No, bylo mi prostě moc dobře a nevím, co tady mám o tom psát. :D Akorát, že Sjuzin pád na mořské skály by se zrovna dostavit nemusel, ale tak alespoň máme na co vzpomínat(+popíjení vodky s džusem na loďce..:X (kdo by si myslel, že to má spojitost, byl by na omylu :X :D )) a Z. dokonce i co ukazovat vnoučatům. :D
Cesta zpátky byla trochu schíza, trochu víc, já jako vynervovaný Quasimodo s nejpostiženějším kufrem na světě, Z. kulhavec v pozadí a hodinové čekání, než se trajekt konečně dá do pohybu u capuccina s plastovou lžičkou zakončenou konvičkou, ještě k tomu banda idiotů u výtahu, která vypadá, jakože nezmáčkla tlačítko a čeká na zázrak. :D :X Ale v zoufalství se směju nejvíce, takže vlastně velmi zábavná cesta domů. ;D Ale byl unavený i číšník v přístavní kavárně, což svědčí o tom, že něco bylo ve vzduchu. :X
Ehm, Teclová by mě za tohle vypravování nepochválila, ale já vím, že jsem nedoceněný umělec. :X :D
Dalším plus bylo, že jsem dočetla Neviditelného, moc působivá kniha, na mě občas působila asi až moc, na což mám i svědka. :D ("Máš fakt super výraz.") Tím jsem ji chtěla doporučit. :D :}


(To je ta konvička.)

What if the world doesn't work..

9. srpna 2012 v 2:58 | M |  Ozvěny probdělých nocí

Upřený pohled do stropu, vnímání zažloutlého světla, vnímání únavy očí. Teď by se hodila cigareta, a možná by se hodilo i kouřit. Pozorování dun bílé stěny, možná se směje, má ďolíčky. Mačkání nových šatů, které na sobě už nejspíš někdo měl. Musím pod nimi ještě něco nosit, ale ne doma. Zabředávání do melancholie a prachu, který si nashromáždily knihy z antikvariátu. Ale můj pokoj má širší nabídku..Slabé naříkání nad zakrvácenou patou, ne vše, co se třpytí, je zlaté! .. A vzpomínání na vyjmenovaná slova po p, když se objeví nerozhodnost po l.
A je tohle všechno tak, jak má být? Co když vypadlo jedno kolečko a my jsme se přestali točit..?

Zase něco, co nevím. Možná to tak má být. Ale..má něco být? A nějak?

Letmé pozorování spící kočky. Ještě letmější pozorování zelené deky. Hukot nočního (ne)provozu, úpění ticha, kousání do rtu, hypnotizování hodinové ručičky. Hledání hvězd ve tmě, hledání tváří v zčernalé obrazovce televize, prohrabávání slovy. Myšlenky minulosti, fantazie budoucnosti, vdechování přítomnosti..
A jak je to teda správně?

.

O prázdninách

8. srpna 2012 v 12:28 | M |  Moje zeměplocha
Sedím, dívám se tupě na tu knížku o náboženství, kterou mám půjčenou už 3 měsíce a říkám si, že by nebylo špatné něco napsat. (A taky tu knihu dočíst.) Pak si ale uvědomím, že vlastně nemám vůbec proč něco psát, protože, upřímně, koho tady něco z toho vůbec zajímá? Kde berou lidé takovou sebejistotu, že ostatní vůbec zajímají? A proč ostatní ostatní tolik opravdu zajímají? Toť otázka.


Začínám mít pocit, že ta kniha obaluje mé tělo nějakou podivnou aurou, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se na mě začínají lepit náboženstí přesvědčovači potulující se po ulicích. A ještě k tomu z Polska. o_O
Nicméně jsem si myslela, že by mi mohla pomoct v něčem, čemkoliv, bohužel jen podpořila můj názor, že bohové jsou čistě lidský vynález, takže děkuji pane Kryveljove, má cesta za duchovnem byla opět zastavěna závormi. :D

Tyhle prázdniny na mě působí nějak divně. A já taky dnes působím nějak divně. Je to určitě tím, že už píšu za čárkami mezery, což je projev mé vyspělosti a ústupu od rebelie vůči pravidlům společnosti. :D

Tenhle článek je teda dobrý shit, ale můžu se vymlouvat na to, že jsem vstávala teprve před hodinou a ten dnešní sen byl opravd divný. Ale už se nechci na něco pořád vymlouvat, nebavííííí mě to. Navíc když se někdo potřebuje vymlouvat, tak má vlastně jen potřebu se před ostatními ospravedlňovat a to není v mém zájmu. V poslední době hodně myslím na ostatní. Nebo ne? Možná jen tak normálně. Je celkem vtipné myslet na někoho, koho vůbec neznám a koho vlastně házím do pytle s ostatními ostatními.
Wtf...? :D

Myslím, že články by se neměly psát bez nějaké jednotné počáteční pointy. I když já jsem tu pointu měla. Chtěla jsem psát o prázdninách. (Ale něco málo jsem o nich napsala, ne?:D ) Potom jsem si šla pro ntb a do očí mě praštila ta kniha (kéž by doslova) a má pointa se změnila a nakonec se to celé nějak pomíchalo a pointa se nenápadně vytratila. Tak mě napadlo, jak se může vytratit pointa nápadně. Hm, nechce se mi vymýšlet zase nějaké moje hloupé vysvětlení, které všichni berou až moc vážně a pak si myslí, že jsem nesvéprávný blázen. Zatím jsem našla jen asi..dva/tři lidi, kteří jsou na něco takového schopni reagovat podle mých představ, takže si to nechám na jindy. :D C to je zase za blábol. Blábol, blábol, blábol.(tímhle se snažím taky ospravedlnit, a proto pořád poukazuju na to, jaká je to blbost, ale alespoň to vím..)

Ok, tak už se snad konečně k něčemu dostanu teď..
V pátek jedu do Chorvatska. Jak je tomu už zvykem, nemám absolutně nic přichystané. Jo, mám koupené jídlo, které se vešlo do jedné malé igelitky, takže doufám, že má nepečlivost mi dopomůže alespoň ke zhubnutí. Moje mother se samozřejmě snaží mé balení nějak popohnat, čímž mě ovšem dohání jen k představám, jak pobíhám po bytě se sekyrou a řvu jako Homer bez večeře. Bože, ale fakt..:D :X Mám chuť řvát, řvát, řvát, řvát, řvát. I jindy, ale to nechám jindy..:D
Nesnáším balení, vybalování, hledání, zařizování, nic. Je to pro mě až moc velký úkol, který nejsem schopna nikdy dovést ke zdárnému cíli. Stejně jako malování.
Dnes mi mother ukázala nějaké barvy do pokoje. Ne, prosím, fakt ne. Jen si představím, jak bych musela všechno uklidit a prostě celkově něco zorganizovat, jímá mě hrůza (tak si říkám, že bych měla přestat číst ty zastaralé knihy, protože můj jazyk přece jen nezapadá mezi mládež..:D což, mládeži..?!:D ) a skáču z okna. Zoufalstvím se válím po zemi a máchám po létajících mouchách plácačkou. (Ne, nemá to žádný hlubší smysl, jen po mně teď leze moucha. (Docela příjemně to lechtá..:D o_O)) Takové velké projekty zkrátka nejsou nic pro mě a chtěla bych k tomu ještě napsat nějaký výstižný důvod, jako takový psycholog-samouk, ale opravdu nevím čím to je. Takže se s tím smiřuji a s hořkostí v srdci nechávám malování na někom jiném..:D :X
Stejně je to i s těmi klávesami, které jsem dostala k narozeninám. Moc jsem je chtěla, těšila jsem se, až si budu jen tak hrát a skládat svoje neladící melodie a když konečně můžu, tak mě při každém pokusu začít zastaví nějaký stísněný pocit a představa nějakého plánu a nemůžu se k tomu donutit..Asi už vím, strach, že to nevyjde..Žádná novinka..:X
Názorná ukázka toho, jak se nenápadně vytratila pointa odstavce o Chorvatsku. ;} Ještě se můžu pokusit navázat, ale to se mi asi nechce, protože musím pořád přemýšlet nad tím, jestli v těch švestkách, co zrovna jím, jsou červi, kteří by mi mohli pokazit mé počáteční vegetariánství ( ke kterému se ale ještě pořád nedokážu nějak plně rozhodnout, protože nevím, jestli mám brát jezení masa jako přirozený koloběh a nebo jako další lidskou zvrhlost).
Jinak, lidé jsou zvrhlí. Stydím se býti člověkem. Celý svět je zvrhlost, berk..

Zase skvělé zakončení, ale je to pravda..:D :}

No nic, tak ahoj, asi navždy, protože nevím, jak se dostat z přístavu do apartmánu a majitelům se volá na nějaké gms (ano, stoprocentně vím, co to je!:D :X)

M.(rzák)

P.S.: Mrzák vlastně jsem, protože mi chybí kus zubu, střeva a myslím, že i trochu mandlí, podle těch krvavých slin..:}