Květen 2012

Šťouchnutí sekerou do hlavy

28. května 2012 v 20:57 | M |  Ozvěny probdělých nocí

Asi začnu uctívat YouTube,tohle má neskutečně uklidňující moc.Dokonce tam je i takové video,které trvá 10 hodin :D (to ovšem ještě nic není oproti 50ti hodinám děště..:D :X ) 10 hodin tohle a 10 hodin trololo-party hard.:D



Můj Cini-Minis+Můj Cini-Minis,když mě vidí..:D
Alespoň nějaký kamarád.


Nedá se to tak říct, ale v podstatě to tak je.

25. května 2012 v 22:44 | M |  Moje zeměplocha

V poslední době v sobě nenacházím sílu cokoliv napsat. Vlastně ani cokoliv dělat. Už to se mnou jde zase z kopce (pamatuju si,že jsem tuhle větu kdysi psala hodně často, asi zase přichází její éra (nějaké období mám vždycky éru nějakého trapného slovného spojení, jako třeba- to je paráda, fakt supiš, no tak to je konec, a podobné hrůzy..)). Ale hlavně mě strašně pálí oči.

The Shins

19. května 2012 v 12:11 | M |  MusicBox

Milí čtenáři! :D
Dnes se spolu podíváme pod pokličku hudebního světa,čímž chci říct,že budu mít plno řečí,které budou absolutně mimo mísu,protože hudbě rozumím asi tak jako petrželi(ano,i ta koza petrželi rozumí více než já).Tak tedy..The Shins

Those people who I called friends

13. května 2012 v 22:12 | M |  MusicBox

Juste une chanson sur moi:}
(Arrête jouer à la pauvre petite :/ )



Ahoj

8. května 2012 v 22:19 | M
Milý Eduarde,
ptáš se jak se mám?Neptáš..a dobře děláš,není třeba stát o odpověď..Jen by mě zajímalo-podle čeho člověk pozná,že už je čas navštívit psychiatra?

Konce

5. května 2012 v 20:57 | M |  Zaprášená hlava
Nemám konce moc v lásce.Nevidím v nich,jako všelijací optimisté,nové začátky.Konec vnímám jako konec a konec.Nic dál.Tma(i když to si možná trochu protiřečím,protože tma je mi sympatická(nebo si to možná jenom nalhávám..:X)).
Při jízdě autem mám sevřený žaludek,když pomyslím na to,že už se blížíme k cíli.Po přečtení knihy mě mrzí,že to krátkodobé dobrodružství,které jsme spolu vzájemně sdílely už je za horami.Když dohraje CD,tak s beznadějnou nadějí doufám,že se spustí ještě jedna písnička.A i když jím hrášek,tak doufám,že miska se stane bezednou a nikdy se nedoberu k poslední zelené kuličce.
Mám pocit,že se až nezdravě upínám na věcí,které možná nejsou nejlepší,ale jsou a jejich konec by mi určitě přivodil něco mnohem horšího.Nejspíš hlavní důvod,proč nehledám ani nové začátky.Status quo.Navíc,kdybych našla něco výjimečného,co by mi až nesnesitelně dělalo radost,jak se vypořádat s koncem? Jako psychicky labilní jedinec nemám moc světlé vyhlídky:D Vlastně už teď si můžu brát příklad z toho,jak na mě konce působí.Myšlenkami na ně se zavrtávám do melancholie,minulost je mou koulí na noze,propadám se do hlubin vzpomínek.Snad abych si koupila koráb:}
No...a proto nemám konce ráda.Kromě těch školních..:D (i když z úplného konce školy mám taky trochu strach(tady jde vidět,jaká je to schíza,když mám obavy z konce těchto mučednických let..:X))


Doufám,že zítra bude taky taková bouřka jako teď,abych si mohla číst Lupiče mrtvol nebo Bradburyho a mít tu správnou náladu,kterou by Slunce mohlo svými radostnými paprsky překazit. Blesky běží,hromy řvou,přeji si ať navždy jsou.